Tsi Sgili 

(čerokézská legenda)

Tsi Sgili (T-si-s-gi-li) jsou čerokézské čarodějky, vyvrženkyně, které opustily svůj kmen. Jsou skrz na skrz zlé. Zabíjejí pro potěšení, radují se ze smrti. Svou kouzelnou moc čerpají ze strachu a bolesti svých obětí. Živí se smrtí. K mučení a zabíjení využívají ane li sgi (mymosmyslové svímání, dokážou zabít pouhou myšlenkou). Jsou to samotářky a nemají žádnou hierarchii. Jsou to ale lidské bytosti a mají lidké slabosti. Dá se jim čelit běžnými prostředky.

A-ya a Kalona

(čerokézská legenda)

Kalona, otec krakounů, nebyl člověk. Jeho samého i jeho zrůdnými potomky nazýváme ďábly, ale to není tak úplně přesné. Asi nejlepší způsob, kterým ho lze popsat, je Anděl. 

Za dávných časů žili andělé na Zemi mezi lidmi a měli s nimi děti. Mnoho starých národů o této době vypráví ve svých legendách. V bibli se jim říká nefilim, nebo také obři či zrůdy. Římané a Řekové je nazývali Olympijskými bohy. Ale ať vystupují pod jakýmkoli jménem, všechny příběhy o nich se shodují ve dvou věcech; zaprvé, že byli krásní a mocní, zadruhé, že se křížili s lidmi.

Čerokézové vyprávějí o jednom Andělovi, který byl tak krásný, že se to ani nedá popsat. Měl křídla barvy noci a dokázal se proměnit ve stvoření podobné obrovskému krkavci. Čerokézský lid ho zprvu přivítal jako boha, který k nim přistoupil z nebes. Zpívali mu a tančili pro něj. Pole se zelenala, ženy rodily spoustu dětí.

Kalona se změnil, když začal líhat s pannami čerokézské kmene. Jakmile prý jednu poprvé pomiloval, zmocnila se ho posedlost. Bez žen už nemohl být. Bez ustání po nich toužil a zároveň je začal nenávidět za to, že v něm vyvolávají chtíč. Panny od něj odvrátily tvář a tehdy se z něj stalo monstrum.

Svou božskou silou si podrobil muže, aby mohl beztrestně znásilňovat ženy. Jeho nenávist k nim pořád rostla a byla skutečně děsivá, protože zároveň přetrvávala i jeho posedlost. Pro Kalonu byly čerokézské vědmy vodou, vzduchem i potravou - podstatou jeho života. Tolik je nenáviděl právě pro to, že je tolik potřeboval.

Ženy, které znásilnil, otěhotněly, ale většínou porodily mrtvé věci, které se nepodobaly žádnému mláděti, které příroda zná. Čas od času ale některé z Kalonových dětí přece jen přežilo, i když nebylo lidské. Pověst praví, že jeho potomci byli krkavci s lidskýma očima a údy. Temní duchové rádi straší živé a týrají umírající. Bojovníci všech kmenů se ho léta snažili přemoct silou, ale nešlo to. Byl stvořením legend a kouzel a proto ho mohly porazit právě zas jen legendy a kouzla.

Ghigua, nejváženější žena kmene, vědma, vyjednávačka, která je často v důvěrném spojení s velkým duchem, svolala na tajnou poradu vědmy všech kmenů. Sešly se na jediném místě, kde je Kalona nemohl špehovat - v jeskyni, hluboko v nitru země. Kalona choval k zemi odpor, byl stvořením nebes a tam taky patřil.

Vědmy pomocí ženské magie vytvořily pannu tak překrásnou, že jí Kalona nemohl odolat. Nejlepší hrnčířka mezi vědmami uhnětla z hlíny tělo a namalovala mu tvář, jaké nebylo rovno. Nejšikovnější přadlena upředla té dívce dlouhé tmavé vlasy, které ji ve vlnách spadaly až ke štíhlému pasu. Nejlepší švadlena jí ušila šaty bílé jako úplněk a všechny společně je ozdobily mušlemi, korálky a peříčky. Nejlepší běžkyně jí pohladila nohy a obdařila je mrštnosti, a nejnadanější zpěvačka jí pošeptala krásná něžná slůvka, aby získala neodolatelně nádherný hlas. Potom se všechny řízly do dlaně a vlastní krví nakreslily na její tělo znaky symbolizující posvátnou sedmu: sever, jih, východ, západ, nahoře, dole a ducha. Nakonec se vzaly za ruce, utvořily kolem krásné hlíněné figury kruh a společnou silou jí vdechly život. 

Pojmenovaly ji A-ya (v překladu "já"). Nazvaly ji tak, protože měla v sobě kousek každé z nich - věechny vědmy jí daly část svého já. Nikomu o A-ye neřekly, manželům, dcerám, synům ani otcům. 

Když druhý den ráno vyšlo slunce, vyvedly ji z jeskyně k potůčku, v němž se Kalona každé ráno koupával. Celou cestu jí našeptávaly, co má udělat. Tam ji tedy poprvé spatřil. V paprscích jitřního slunce si česala vlasy a zpívala dívčí píseň. A přesně jak ženy očekávaly, Kalona po ní okamžitě zatoužil. A-ya udělala, k čemu ji stvořily - nadpřirozenou rychlosstí se dala na útěk.

Pronásledoval ji. Prahl po ní tak silně, že bez váhání vběhl do jeskyně, v níž mu zmizela. Nevšiml si, že za ním jdou vědmy a neslyšel ani jejich tiché zaříkávání. Polapil A-yu až hluboko v zemských útrobách. Ona však nezačala křičet ani se mu nevzpírala. Místo toho ho ta nejkrásnější z pannem uvítala hebkými pažemi a podvolným klínem. Jakmile do ní však pronikl, měkké svůdné tělo se opět proměnilo v to, z čeho vzešlo - zemi a ducha. Hlíněné údy ho spoutaly jako tekutý písek. Vědmy zpěvem požádaly matku Zemi, aby zapečetila jeskyni a navždy Kalonu uvěznila v A-yině objetí. 

A tam, na hrudi země, spočívá dodnes. V okamžiku, kdy se hrobka uzavřela, všechny jeho děti, strašliví krakouni, začaly lidskými hlasy zpívat píseň, která předpovídala, že Kalona se jednoho dne vrátí, a líčila, jak hrozně se pomstí lidstvu, zvlášť ženám. 

Pradavný spí, leč jednou vstane,

ač síla země zaleje se svatou krví,

nalezne cíl, královna Tsi Sgili neustane,

dokud ho z žaláře nevyplaví.

Svobodu z mrtvé ruky příjme,

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem.

Ztracené vlády se opět ujme,

ženy pokleknou před jeho hněvem.

Kalonův sladký zpěv nás doprovází,

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí.